Oficiální stránky obce Libiš

Úvodní strana

Obecní úřad

Úřední deska

Elektronická podatelna

Povinné informace

Územní plán

Samospráva

Usnesení

Vyhlášky

Rozpočet

Informace pro občany

Co mám dělat, když …

Obec

Historie

Životní prostředí

Základní škola

Mateřská škola

Knihovna

Spolky, sport, kultura

Fotogalerie

Firmy v obci

Dnes je - svátek má

Historie obce Libiš

Na území dnešní Libiše žili lidé s určitostí již v době mladší doby kamenné (neolit). Dokazují to nesčetné archeologické nálezy (celkem třiatřicet), z nichž nejstarší jsou neolitický kopytový klín a kamenný sekeromlat. Kromě nástrojů se nalezly i kostrové hroby skrčenců.

První znímka o obci se v historických pramenech objevuje v roce 1323, kdy je zmíněn Protiva z Libiše (Protywa de Lubisse). V soupise pražského arcibiskupství o výběru papežského desátku (z let 1364 - 1405) je Libiš církevně příslušná k děkanátu chlumínskému. Ten sdružoval celkem 19 far a mezi nimi i Libiš, která byla rovněž vsí farní s vlastním farním kostelem sv. Jakuba Většího.
Tento gotický jednolodní kostel s pětiboce ukončeným presbytářem s žebrovou klenbou a plochostropou lodí je považován za "starobylý" či "velmi starý", datum postavení je nejisté. První zmínka o něm je činěna v tzv. Libri confirmationum (Uvedené knihy byly vedeny pražským arcibiskupstvím a zaznamenávaly umístění farářů na jednotlivé fary - záznam je k roku 1357 - datum je však opět nejisté.). Jednoznačně se však dá říci, že kostel musel s určitostí stát před rokem 1391, protože dne 25. července 1391 byla uzavřena smlouva s mistrem Petrem Lútkou na stavbu kostela v Medonosích, v níž se klade jako podmínka, aby nový kostel byl vystavěn "in eadem forma prout ecclesia in Lybbysse". Z tohoto by vyplývalo, že řečený stavitel byl také původcem kostela Libišského a tedy jej vystavěl před rokem 1391.

Stavitelem kostela v té podobě, která se zachovala dodnes, byl nepochybně některý z pražských měšťanů z patricijského rodu, nejčastěji se uvádí rod Velfloviců, který užíval, stejně jako mnoho jiných pražských měšťanských rodů, erbu kosmo děleného nepravidelným lomeným pilovým řezem. Tento znak je dvakrát vyryt na soklech kostelního portálu.

Obec sloužila jako zemědělské zázemí Prahy ve vlastnictví pražské nižší aristokracie, měšťanů, Břevnovského kláštera, pražské a posléze mělnické obce. Obyvatelé byli hlavně rolníky, obdělávajícími úrodné písčité naplaveniny a chovajícími dobytek a drůbež. V tůních starého Labe a okolních nezachovaných rybnících obyvatelé rybařili, později obec vlastnila i honitbu a pronajímala ji. V průběhu 14. století se ves rozdělila na více samostatných statků a vlastnické vztahy jsou značně komplikované a nepřehledné.

Část s kostelem byla v roce 1357 v držení bratrů Jana a Diviše z Libiše. Na vsi hospodařili v letech 1364 a 1365 Adam, Markvart a Libek ze Záhoří a od roku 1371 se zde setkáváme s vladyky z Obříství, z nichž první byl rytíř Jan z Obříství, zmiňovaný v záznamech ze 70. let 14. století. Ti zřejmě drželi i tvrz v Libiši, která stávala u důležitého brodu přes Labe v místě pozdějšího Štěpánova přívozu situovaného necelý 1 km východně od vsi v místě starého labského koryta.
Zbytky jejího zdiva se zde zachovaly až do poloviny 19. století. Nejvyšší část tvrziště je dodnes obklopena kruhovým příkopem v podobě terénní vlny. Ačkoliv není známo její jméno a není o ni ani mnoho písemných pramenů, předpokládá se, že byla sídlem majitelů některé z části vsi Libiše a také nepochybně sloužila nejen k ochraně obchodníků a pocestných na důležité cestě přes řeku, ale také k zabezpečení výběru cla. Trvání tvrze zřejmě nebylo dlouhé, i když její existence je dodnes patrná, není v literatuře nikde doložena.

Po Janu z Obříství získal Libiš zakladatel lobkovického rodu Mikuláš Chudý z Újezda, později psaný Hasištejnský z Lobkovic.
Jinou část vsi vlastnil v letech 1367-1368 Jan Rotův. Současně byli též majiteli některé části vsi měšťané Starého Města Pražského.

Příštích čtyřicet let (1369-1407) je zmiňován jistý Bohuněk, psaný z Libiše a také z Bezna. V roce 1374 se z Libiše psal Marek a roku 1377 Kuneš.

V letech 1386 -1414 se s přídomkem z Libiše vyskytuje vladyka Ctibor. Spolu s ním držel část vsi jistý Ješek.
Po něm se majitelem jeho dílu stal Zdeněk Běškovec z Jirné, jehož dědici byli vdova Anna, jinak Ctiborova neteř, a syn Oldřich. Když Oldřich zemřel držel vše Ctibor. Tehdy žil i Ctibor Čepec z Libiše, v letech 1403-1404 držitel hradu Jenštejna, 1408 psaný na Mašťově, 1411-1414 na Vinařicích a 1427 na Nepomyšli a Siřemi.

Rozdělení vsi trvalo i v průběhu 16. století. Díl vsi držený zmíněným Ctiborem patřil do roku 1577 Pražanům. Jiný patřil k panství Obříství a další k Dolním Přívorám.

Lobkovicové spoluvlastnili Libiš spolu s Obřístvím (kromě několika mezidobí) až do 17. století. Dolní Přívory prodal Mikuláš Burian Hrušovský z Hrušova roku 1604 městu Mělník.

Držiteli Obříství byli postupně Hasištejnští z Lobkovic (do r. 1542), Kamýčtí ze Lstiboře (do r. 1585), Kateřina, manželka Mikuláše Sekerky ze Sedčic, Karel Častovec, Myška ze Žlunic.

Od roku 1618 vlastnil Libiš a Obříství Václav Šťastný Pětipeský z Chýš, avšak pro účast ve stavovském povstání mu byl statek zabaven a prodán Polyxeně Pernštejnské z Lobkovic, a později svatému panu Goissovi. V dalších letech je postupně vlastnili: Marie Cecílie Renata hraběnka z Náchoda a Lichtenberka (1657), hrabata Slavatové z Chlumu a Košumberka, Leopold hrabě z Trauttmansdorffu, dále paní Marie Karolína z Trauttmansdorffu, rozená Slavatová z Chlumu a Košumberka, hrabata z Clary (1786-1803), Kristián hrabě Clam-Gallas (1803-1813), František svobodný pán Koller (1817), od něhož Obříství koupil roku 1840 Jakub Rohrbach. Ten v roce 1847 velkostatek Obříství prodal Josefovi z Trauttmansdorffu, ve vlastnictví jeho

Důležité místo v dějinách obce má historický přívoz přes řeku Labe zvaný Štěpánův. Ležel na významné středověké dálkové obchodní cestě spojující Prahu s Mělníkem a pak se vzdálenějšími cíli, jakými byli například Žitava, kde se obchodní cesty větvily a dále směřovaly do Vratislavi (s pokračováním do Ruska a na Dálný východ - Indie, Čína), severního Německa a Skandinavie. Uvedená cesta byla souběžná s jinou, překračující Labe v Brandýse a pokračující podél Jizery do Mladé Boleslavi se shodným cílem v lužické Žitavě. Důležitost labského přívozu u Libiše potvrzuje existence tvrze v jeho těsné blízkosti.

Štěpánův přívoz fungoval po řadu století, až v roce 1912 jej nahradil most. I když by se mohlo zdát, že díky poloze mostu "Na Štěpáně" na katastru obce Obříství, nemá bývalý přívoz k Libiši vztah, je tomu právě naopak.

Pokud existují historické vazby tvrze v poloze "Starý zámek" (dříve také "Na starém hradě") a Štěpánova přívozu a vztah tvrz a ves Libiš, pak logicky existoval vztah přívoz a Libiš.

V souvislosti s přívozem lze zmínit pověst o sv. Vojtěchovi, který byl údajně od pohanských přívozníků ztýrán, když odpočíval po cestě, sedě na jednom balvanu. Tuto událost údajně připomíná zmíněný balvan, stojící uprostřed kaple sv. Vojtěcha ze 17. století v nedalekém Hájku. Pověst pravděpodobně odráží příběh mučednické smrti, kdy byl sv. Vojtěch při své misi v Prusku po vystoupení z lodi na jednom z ostrovů udeřen veslem, proboden sedmkrát oštěpem a nakonec sťat. Jedním z atributů sv. Vojtěcha je veslo.

Po vydání tolerančního patentu v r. 1789 byl vystavěn nový evangelický farní kostel. Je to prostá nezdobná budova na rohu ulic Školní a Mělnické. O téměř sto let později byla vedle staré školy postavena nová konfesionální evangelická škola.

Libiš byla až do konce 1. světové války ryze zemědělskou obcí, která čítala okolo dvou set čísel popisných. Teprve v letech první Československé republiky, s rozvojem dvou továren v sousedních Neratovicích a růstem průmyslové oblasti na okraji Prahy dochází k rozvoji obce, výstavbě nové části a stoupajícímu počtu obyvatel.

V meziválečném období zaznamenala Libiš slušný hospodářský rozvoj, kdy v obci mimo řady řemeslníků a obchodníků prosperovala malá výrobna nábytku a stáčírna nápojů. Kulturní život pomáhala rozvíjet, jak bylo v té době obvyklé, sokolská jednota župy Barákovy, divadelní ochotnický spolek a sbor hasičů. Novodobé dějiny obce by nebyly úplné bez zmínky o osobnosti spisovatele a historika dr. V. V. Štecha, který v Libiši řadu let žil a své vzpomínky literárně zpracoval v knize "V zamlženém zrcadle".

Poslední týdny 2. světové války jsou poznamenány tragédií, kdy při náletu spojeneckých letadel, byla v důsledku chybné navigace část pum svržena do prostoru mezi Spolanou a dnešním libišským sídlištěm, kde byli nešťastnou shodou okolností ukryti obyvatelé obce. Přes 50 lidí tehdy v samotném závěru války zcela zbytečně zemřelo.

Libiš byla několikrát administrativně spojena (a opět oddělena) s Neratovicemi. Do r. 1990, kdy se Libiš osamostatnila, rozvoj obce stagnoval. Od prvních dnů samostatnosti byl ze strany občanů na vedení obce vyvíjen největší tlak na řešení ekologické problematiky. V r. 1995 byla dokončena plynofikace obce.

Historický vývoj jména obce Libiš

Libiš (lidově v Libiši, do Libiše)

1323 Protywa de Lubisse
1352 - ok. 1405 decan. Clumynensis: Lybiss
1364 ad E. in Libiss, exec. pleb. in Obrziestew
1368 Jesco Rothonis, civis Prag., census eccl. s. Nic. transfert in villam suam Lybusch (") super Albeam (!) sitam
1371 ad E. in Wssetat Wenceslaum pleb. in Lybiss instituimus
1386 Stiborium de Libess, magistrum in artibus
1395 in v Lybliczich F. dec., proclam. in Melnik, - hered. in Wnedomiczich, in Libissy, in Bukoli
1411 (1358) Stiborius de Libysse def. hered. in Libissy - Stibory ib. in Libusse
1411 in villa Gyren et Libissy Vlr. dec, hered. in Gyrny, Lybissy et Nehwizdech
1414 ad pres. Stiborii de Libyss ad E. in Dobrowiczewes
1435 v Libuši a Dušníciech
1472 v Libiši, v polovici vsi
1524 smlúva mezi dorotou Vondráčkovou z Dušník z jedné a Klímou Beznoskem z Libiše z strany druhé
1530 Šimon, rychtář z Libiše, a Matěj Strajček z Dušník
1543 (1490) Wobrzizstwj tvrz - w Klech, w Libissy
1654 ves Lybisse
1788 Hft Obržistwy: Libisch
1844 Libisch, Libiš liegt 1/2 St. sö. von Obřistwy am linken Elbufer (mezi Libuší a Obřístvím na nedalekém návrší, jmenovaném na Zámku, jsou stopy zničené budovy, které jsou považovány za hrad Libušín, a ves má prý odtud své jméno)

Jméno Libiš < Ľubiš vzniklo buď přivlastňovací příponou z osobního jména Libich < Ľubich, takže znamenalo Libichův dvůr, anebo rovnou z osobního jména Libiš = Ľubiš tamního hospodáře, srov. polská m. jm. Lubichowo a Libuszów v Kozier. Gniežn. Doklady Libuš a Libeš jsou písařské chyby, z nich útvar Libuš povstal mylným spojením našeho mužského jména se jménem kněžny Libuše našich pověstí.

Související informace

Památky na území obce:

Kostel sv. Jakuba