Historie obce

2420 trvale žijících obyvatel v r.2024, rozloha 7,12 km², 165 m n.m.

Obec Libiš – dávné sídlo v Polabí, v Mělnické kotlině, kde historická zástavba s dvěma kostely byla protkána novou. Ve vzoru nížinné krajiny se prostírají úrodná pole, louky (nivy) a lužní les, součástí přírodní rezervace Úpor – Černínovsko (nově od r.2014) se slepým ramenem Labe kontrastuje s průmyslovým chemickým závodem Spolany a.s.. Lužní les s jarním aspektem bylin, v rámci evropsky významné soustavy oblast Natura 2000, vybízí k pozorování chráněných ptáků a ohrožených druhů živočichů zejména na jaře.

Obec si zvolila své jméno po kněžně Libuši, která zde měla pohanský chrám, letní sídlo. V 17. stol. se zde dle pověsti narodil Václav, budoucí král selského lidu s železnou korunou. Pozůstatek tvrziště – bývalého zámku nebo strážního místa pro převozníky je patrný z terénní vlny poblíž slepého ramena Labe zejména v zimě (místo bývalo označováno „na kole“, „na zámku“ nebo „na starém hradu“).

Obec Libiš můžete projít od gotického kostela sv. Jakuba Většího s původními freskovými malbami a samostatně stojící dřevěnou zvonicí až po evangelický kostel sv. Trojice z 18. stol.. Kostely, zvonice i barokní kazatelna evangelického kostela zůstaly nezměněny.

 Sv. Jakub jako první apoštol zemřel násilnou smrtí, byl znázorňován s kloboukem s mušlí. Symbol svatojakubské mušle byl přijat i do libišského znaku, v dolní části symbol řeky Labe. Labe po staletí přivádí životadárnou vodu do úrodného kraje pracovitých lidí, ale také povodně mařící jejich úsilí.

Památky

Jednolodní gotický kostel sv. Jakuba obklopený okrouhlým ohrazeným hřbitovem s dřevěnou zvonicí z 16. st.. a dvěma vzácnými zvony. Uvnitř se nachází zachovalá fresková výmalba z 14. a 15. st.. zdokumentovaná v knize dr. Ondřeje Faktora, Vejdi poutníče, r. 2019.

Kostel Svaté Trojice, postavený mezi lety 1788 a 1792 ve stylu selského baroka. V kostele byly natáčeny filmy Sněžná noc (2009) a  Jan Palach (2018). Škola v Libiši byla postavena v roce 1869 vedle staré školy jako konfesionální evangelická o jedné třídě s právem veřejnosti a byla četně navštěvována.

Výklenková kaplička sv. Václava na návsi, z 19. století

Novodobé dějiny a vybavenost

Roku 1947 byla Libiš připojena k okresu Mělník a v roce 1954 sloučena s Neratovicemi. Od 24. listopadu 1990 je Libiš opět samostatnou obcí.

Nová budova školy byla postavena v r. 1925, nyní slouží pro I. stupeň ZŠ s kapacitou 140 žáků. Počítá se s možným rozšířením pro II. stupeň ZŠ v závislosti na počtu dětí a finančních prostředků. V r.2018 byla dokončena půdní vestavba s odbornými učebnami a rekonstrukce celé budovy. V r.2023 byla zkapacitněna školní kuchyně, která vyvařuje i pro MŠ a cizí strávníky. Součástí areálu základní školy je také víceúčelové hřiště.

Mateřská škola s kapacitou 76 dětí je v nově rekonstruovaných prostorách proti ZŠ od r. 2006, s novou přístavbou v r. 2013. Zaměřuje se na enviromentální vzdělávání ve třech třídách.

Roku 1932 byl založen v Libiši Sokol. Opravovaná budova sokolovny se využívá nejen ke sportu, ale i kulturnímu vyžití. Sportovní areál s fotbalovým hřištěm (oddíl kopané Libiš A dosáhl soutěže v divizi, nyní krajská soutěž), tenisovými kurty a beachvolejbalovým hřištěm nabízí zázemí mnoha sportovním oddílům. Na hřišti se nachází také klubová hospůdka. Hřiště využívá ke svým tréninkům a soutěžím také Sbor dobrovolných hasičů Libiš, založený 1897. SDH Libiš spolu s výjezdovou jednotkou mají své zázemí v nové budově hasičské zbrojnice (2017) s plným motorovým vybavením.

Obecní úřad s knihovnou je obklopen obnoveným parkem Špičákovy zahrady, 3. místo veřejnosti v soutěži Park roku 2023. Park je hojně využíván všemi generacemi (pobytové terasy, robinsoniáda, dendrologická stezka, fitness a relaxační prvky a hřiště pro pétangue.

Osobnosti z Libiše

Rodák ze 14.st. Ctibor z Libiše – stal se roku 1386 doktorem věd a umění, diplomat ve službách Václava IV.

Badatel a vlastenec, 1. český novinář Václav Matěj Kramerius (1759–1808) – žil v domku čp. 15. učil češtinu evangelického kazatele Jana Végha. Překládal jeho latinsky psaná kázání do češtiny, aby je kazatel mohl číst česky. Kramerius dostával za tuto práci stravu a dukát.

Josef Baštecký, řídící učitel evangelické školy v Libiši od r. 1829 do r. 1875, nechal zhotovit nápis: “Dobré vychování mládeže je základem lidského blaha.“ (dodnes na evangelické škole zachován), manželku Annu Bašteckou v Libiši navštěvovala spisovatelka Božena Němcová. Příbuzný Josef Baštecký, také zdejší učitel, básník, spisovatel a nakladatel, vydal verše a zpěvníky pro výuku ve škole (1873, 1878).

V Libiši měl mnoho let svůj letní domov spisovatel Václav Štech (1859–1947) a část svého mládí zde prožil historik umění Václav Vilém Štech (1885–1974).

V r. 1914 se v Libiši narodil skladatel Jaroslav Šesták, známý jako Jára Marek. Složil Libišskou polku.

Operetní herec, divadelní režisér a ředitel divadla Karlín (1947–1948) Hugo Kraus žil ke konci svého života až do své smrti r. 1961 v Libiši ve vile na Pražské čp. 309.

Od r. 1951 do r. 1957 zde žila a trénovala olympijská vítězka z Melbourne Olga Fikotová, sestřenice Aleny Kovaříkové. Olga Fikotová (1932–2024) v r. 1956 získala zlato v hodu diskem. V r. 1957 po svatbě s Američanem Haroldem Connollym jí nebylo umožněno dále reprezentovat naši vlast. Byla donucena požádat o americké občanství. Jako občanka USA startovala na dalších čtyřech OH. V červnu 2024 jí bylo zastupitelstvem uděleno čestné občanství Libiše in memoriam. Žila V Chaloupkách čp.502.

V r.1948 se v Libiši narodil český veslař Vladimír Petříček, reprezentant Československa, olympionik, který získal stříbrnou a bronzovou medaili z LOH v Mnichově (1972), na LOH v Montrealu (1976) byl 4.

Obecní úřad v Libiši, Ing. Arch. Květoslav Přibyl, 1998, s dominantou 16 m věže, rozšířený o park, 2018, Ing. Barbora Eismanová Nosková.

------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Na území dnešní Libiše žili lidé s určitostí již v době mladší doby kamenné (neolit). Dokazují to nesčetné archeologické nálezy (celkem třiatřicet), z nichž nejstarší jsou neolitický kopytový klín a kamenný sekeromlat. Kromě nástrojů se nalezly i kostrové hroby skrčenců.

První zmínka o obci se v historických pramenech objevuje v roce 1323, kdy je zmíněn Protiva z Libiše (Protywa de Lubisse).

Obec sloužila jako zemědělské zázemí Prahy ve vlastnictví pražské nižší aristokracie, měšťanů, Břevnovského kláštera, pražské a posléze mělnické obce. Obyvatelé byli hlavně rolníky. V průběhu 14. století se ves rozdělila na více samostatných statků a vlastnické vztahy jsou značně komplikované a nepřehledné.

Důležité místo v dějinách obce má historický přívoz přes řeku Labe zvaný Štěpánův. Ležel na významné středověké dálkové obchodní cestě spojující Prahu s Mělníkem a pak se vzdálenějšími cíli, jakými byli například Žitava. Důležitost labského přívozu u Libiše potvrzuje existence tvrze v jeho těsné blízkosti.

Štěpánův přívoz fungoval po řadu století, až v roce 1912 jej nahradil most.

V souvislosti s přívozem lze zmínit pověst o sv. Vojtěchovi, který byl údajně od pohanských přívozníků ztýrán, když odpočíval po cestě, sedě na jednom balvanu. Tuto událost údajně připomíná zmíněný balvan, stojící uprostřed kaple sv. Vojtěcha ze 17. století v nedalekém Hájku. Pověst pravděpodobně odráží příběh mučednické smrti, kdy byl sv. Vojtěch při své misi v Prusku po vystoupení z lodi na jednom z ostrovů udeřen veslem, proboden sedmkrát oštěpem a nakonec sťat. Jedním z atributů sv. Vojtěcha je veslo.

Po vydání tolerančního patentu v r. 1789 byl vystavěn nový evangelický farní kostel. Je to prostá nezdobná budova na rohu ulic Školní a Mělnické. O téměř sto let později byla vedle staré školy postavena nová konfesionální evangelická škola.

Libiš byla až do konce 1. světové války ryze zemědělskou obcí, která čítala okolo dvou set čísel popisných. Teprve v letech první Československé republiky, s rozvojem dvou továren v sousedních Neratovicích a růstem průmyslové oblasti na okraji Prahy dochází k rozvoji obce, výstavbě nové části a stoupajícímu počtu obyvatel.

V meziválečném období zaznamenala Libiš slušný hospodářský rozvoj, kdy v obci mimo řady řemeslníků a obchodníků prosperovala malá výrobna nábytku a stáčírna nápojů. Kulturní život pomáhala rozvíjet, jak bylo v té době obvyklé, sokolská jednota župy Barákovy, divadelní ochotnický spolek a sbor hasičů. Novodobé dějiny obce by nebyly úplné bez zmínky o osobnosti spisovatele a historika dr. V. V. Štecha, který v Libiši řadu let žil a své vzpomínky literárně zpracoval v knize „V zamlženém zrcadle“.

Poslední týdny 2. světové války jsou poznamenány tragédií, kdy při náletu spojeneckých letadel, byla v důsledku chybné navigace část pum svržena do prostoru mezi Spolanou a dnešním libišským sídlištěm, kde byli nešťastnou shodou okolností ukryti obyvatelé obce. Přes 50 lidí tehdy v samotném závěru války zcela zbytečně zemřelo.

Libiš byla několikrát administrativně spojena (a opět oddělena) s Neratovicemi. Do r. 1990, kdy se Libiš osamostatnila, rozvoj obce stagnoval. Od prvních dnů samostatnosti byl ze strany občanů na vedení obce vyvíjen největší tlak na řešení ekologické problematiky. V r. 1995 byla dokončena plynofikace obce.